Obyvatelé sociálních sítí mají opravdu tak malý mozek? aneb teorie sociálních sítí

Opusťte realitu a vplujte do světa plného dopaminové bomby. Jak je možné, že médium, které mělo spojovat lidi na míle daleko, je dnes přeplněné hovadinami? Teorie sociálních sítí přistává právě v Kekopisu.

Teorie sociálních sítí

Asi všichni jsme si vědomi toho, že sociální sítě ovlivňují naši délku pozornosti a sebevědomí. Ale co třeba naše chování, velikost i strukturu mozku? Jaký je jejich základní stavební kámen?

Sociální sítě jsou navržené tak, abychom na nich strávili co nejvíce času. Jejich opravdová konkurence není jiná platforma, ale náš offline život – být s rodinou, přáteli, číst knihy nebo se jen projít. Udrží nás věci, které nás zajímají, nebo obsah, jež spolehlivě vyvolává emoční výkyv. Nejlépe fungují dezinformace, nenávist a hněv (na opačné straně spektra stojí roztomilá zvířata a hyperpozitivní videa). Větší aktivita znamená více dat o nás a naše hodnota v ekonomice pozornosti roste.

Proč? Protože nasbírané signály pomáhají algoritmu seřadit, co nás zajímá, a následně prodat naše soustředění reklamním partnerům. Tak se rodí zisk sociálních sítí – a důvod, proč notifikace nikdy nespí.

Na čí straně je vina, že jsme závislí?

Je to padesát na padesát. Zaprvé, není úplně etické stavět byznys na psychologických tricích a podstatě živočicha. Zadruhé nás na začátku nikdo transparentně neinformoval, jak destruktivní efekt mohou mít sociální sítě na mozek a vztahy. Rodičovské kázání typu “nečum do telefonu” není totéž jako popsat princip uspokojení, na němž všechny socky stojí.

Přesto máme v ruce rozhodovací právo a určitou sílu vůle: jak dokážeme limitovat čas, jak si nastavíme notifikace, jaké zdroje sledujeme. Vina je sdílená a odpovědnost taky.

„Nikdo nám na začátku nevysvětlil, že platformy stojí na našem uspokojení. Tak jsme jim ho prostě dali.“

Proč HIHI MEME Kekáč kouká na TikTok? Rozhovor

Rozhovor s prvním Kekáčem, který inspiroval celý svět. Hlavní hvězda pořadu Kekáč u Hlíny a Betonu tvrdí, že je konzumer někde mezi druhým a třetím typem. Společně jsme nahlédli do jeho telefonu.

Proč koukáš na TikTok? Na co zajímavého jsi narazil?
„Protože se nudím, ve škole nebo když čekám na hodinu. Zaujaly mě hry.“

Jaké hry to byly a naučil ses díky nim něco?
„Fortnite, Minecraft a naučil jsem se tím spoustu fíglů přímo do těch her.“

Pociťuješ nějaké dopady nekonečného scrollu?
„To ne, to fakt asi ne. Možná tak negativní věci o světě, ale mě to vlastně informuje, takže je to pozitivní.“

Doporučil bys někomu používat sociální sítě?
„Pokud je někdo asociální a chce si udělat kamarády, tak určitě. Záleží na povaze.“

Nějaké poslední postřehy?
„TikTok používám jen kvůli hrám a doma to nekoukám. Ty hry mě naplňují a strávil jsem s nimi půl života.“

Pointa? Sociální sítě nejsou ani čisté zlo, ani dokonalý svět. Jsou přesně takové, kolik jim dovolíme – a jestli se náš mozek scvrkne na velikost notifikačního zvonečku, je nakonec v našich rukou.